Spirulinu jsem poprvé zkusil v tabletách asi před deseti lety. Chuť mě tehdy nenadchla, něco mezi mořskou řasou a akváriovou rostlinou. Teprve po letech, kdy jsem se pro WHIEDA začal podrobněji zabývat původem surovin, jsem pochopil, proč tento zvláštní zelený prášek po staletí živil celé civilizace a dnes se testuje pro kosmické mise.
Krátce řečeno: spirulina není v přísném biologickém smyslu řasa. Jde o sinici, Arthrospira platensis. Označení „modrozelená řasa" je historicky zažité, ale nepřesné — spirulina nemá jádro buňky jako skutečné řasy, má však buněčnou stěnu bez celulózy. Právě proto tělo její bílkovinu vstřebává snáze než bílkovinu z většiny rostlin.
Co to je a proč na tom záleží
Aztécké prameny popisují sběr spiruliny z hladiny jezera Texcoco ještě před příchodem Španělů. Kroniky ze 16. století líčí, jak místní obyvatelé stírali z vody zelený povlak, sušili ho na slunci a lisovali do placek — nahuatlský název byl „tecuitlatl". Doslovný překlad není příliš lákavý (přibližně „kamenný trus"), fakt ale zůstává: koncentrovaný zdroj bílkovin živil aztéckou armádu staletí předtím, než někdo vymyslel slovo „superpotravina".
Na jiném kontinentu dělal podobnou věc lid Kanembu u Čadského jezera — sinici sbírali do sítí, sušili na písku pod sluncem a prodávali na trzích jako ploché placky zvané „dihé". Praxe přetrvává dodnes — dihé se stále prodává na trzích v N'Djameně jako zdroj bílkovin v oblasti, kde maso zůstává drahou a vzácnou surovinou.
Západní věda se o spirulině dozvěděla poměrně pozdě. V roce 1964 si belgický botanik Jean Léonard během transsaharské expedice všiml zelených placek na trhu v Čadu a spojil je se stejným přemnožením sinic, které o rok dříve pozoroval v sodných jezerech regionu. Jeho zpráva odstartovala vlnu výzkumu, jež do 70. let vedla k průmyslovému pěstování spiruliny ve Francii, Mexiku a USA.
NASA se o spirulinu zajímala v rámci programu CELSS (Controlled Ecological Life Support System) — uzavřených systémů podpory života pro dlouhé mise. Logika je jednoduchá: jeden kilogram biomasy spiruliny dává na metr čtvereční pěstební plochy řádově více bílkovin než sója nebo pšenice a růstový cyklus se počítá na dny, ne měsíce. Evropská kosmická agentura pokračuje v experimentech s pěstováním spiruliny na palubě ISS v rámci projektu MELiSSA — zde jde ovšem primárně o regeneraci kyslíku a zpracování odpadu, nikoli o hotový jídelníček kosmonautů.
Jak to funguje
To, co spirulinu odlišuje od většiny rostlinných zdrojů bílkovin, je aminokyselinové složení. Bílkoviny tvoří 50 až 70 % sušiny, v závislosti na kmeni a podmínkách pěstování, a obsahují všech osm esenciálních aminokyselin — metionin a cystein jsou zastoupeny v poměrně skromném množství ve srovnání s živočišnou bílkovinou.
Druhou klíčovou složkou je fykocyanin, ve vodě rozpustný modrý pigment ze skupiny fykobiliproteinů. Dává spirulině její charakteristický modrozelený odstín a v laboratorních studiích za ním stojí většina antioxidační aktivity. Fykocyanin je stabilní v rozmezí pH 5 až 8, což je při zpracování podstatné — v kyselém prostředí nebo při přehřátí se pigment rozkládá, a proto levná, při vysoké teplotě sušená spirulina často ztrácí sytou barvu i deklarovanou koncentraci.
Třetí složkou je chlorofyl-a, který dává zelený odstín a společně s fykocyaninem přispívá k antioxidačnímu profilu produktu. Kombinace obou pigmentů je to, co spirulinu odlišuje od většiny rostlinných doplňků s jedinou izolovanou látkou.
Zvlášť stojí za zmínku železo: spirulina ho obsahuje přibližně 28–29 mg na 100 g sušiny — výrazně více než hovězí játra. Biologická dostupnost rostlinného (nehemového) železa je ovšem nižší než u železa z masa, proto dává smysl spirulinu kombinovat se zdrojem vitaminu C, který napomáhá přeměně železa na lépe vstřebatelnou formu.
Buněčná stěna spiruliny je tvořena mureinem a polysacharidy, nikoli tuhou celulózou typickou pro skutečné řasy a rostliny. To znamená, že tělo dokáže buňky spiruliny trávit bez předchozího rozmělnění nebo fermentace — na rozdíl třeba od chlorely, jejíž pevnou celulózovou stěnu musí výrobci mechanicky narušit, aby se živiny vůbec staly dostupnými.
Přínosy při pravidelném užívání
Na úvod čestná poznámka, kterou uvádím u každé suroviny spojené s TČM nebo wellness: většina studií o spirulině vychází z buněčných modelů, pokusů na zvířatech nebo malých skupin lidí. Není to důvod data ignorovat, ale ani důvod prezentovat předběžné výsledky jako jistotu.
Za prvé — zdroj rostlinné bílkoviny. Pro ty, kdo omezují živočišnou bílkovinu nebo přešli na rostlinnou stravu, přidává 5–10 g spiruliny denně citelnou dávku plnohodnotné bílkoviny při minimální kalorické zátěži — přibližně 20 kcal na čajovou lžičku sušeného prášku.
Za druhé — podpora železem při rostlinné stravě. Vegani a vegetariáni, stejně jako lidé se zvýšenou potřebou železa, například při intenzivním tréninku, často zařazují spirulinu jako jeden ze zdrojů vedle luštěnin a listové zeleniny, nikoli místo nich.
Za třetí — antioxidační aktivita fykocyaninu a chlorofylu. V laboratorních testech tyto pigmenty prokazují schopnost vázat volné radikály, což se považuje za jeden z mechanismů stojících za obecnou podporou buněčného zdraví při pravidelném užívání.
Za čtvrté — vitaminy skupiny B a minerály. Spirulina obsahuje B1, B2, B3, dále vápník, hořčík a draslík v koncentracích, díky nimž jde o nutričně bohatý produkt vzhledem ke kalorické hodnotě.
Zvlášť je třeba upozornit na vitamin B12: spirulina se dlouho propagovala jako rostlinný zdroj B12 pro vegany. To je nepřesné a potenciálně rizikové. Forma B12 obsažená ve spirulině je pseudovitamin B12 — analog, který lidský organismus nedokáže plně využít a který v některých studiích dokonce soutěží o vstřebávání s aktivní formou vitaminu. Vegani hledající spolehlivý zdroj B12 by se na spirulinu neměli spoléhat.
Pro koho je to vhodné
Pro lidi na rostlinné stravě, kteří hledají doplňkový zdroj bílkovin a železa bez živočišných produktů.
Pro sportovce a lidi s pravidelnou fyzickou zátěží, u nichž je potřeba bílkovin a mikroživin vyšší a strava tento rozdíl ne vždy pokryje.
Pro ty, kdo se zajímají o TČM a funkční výživu jako systém — ne kvůli módnímu slovu „superpotravina", ale kvůli konkrétnímu složení: bílkovina, fykocyanin, železo, místo neurčitých tvrzení o „detoxikaci".
Pro lidi, kteří často cestují nebo jedí nepravidelně — stav, který dobře znám z vlastní zkušenosti let strávených mezi několika zeměmi, kde tři vyvážená jídla denně jsou spíše výjimkou než pravidlem.
Spirulina není vhodná, nebo vyžaduje zvýšenou opatrnost, u autoimunitních onemocnění — stimuluje imunitní systém a v některých případech to může zhoršit stavy jako lupus nebo revmatoidní artritida. Opatrnost je namístě také u fenylketonurie (spirulina obsahuje fenylalanin) a v těhotenství — nikoli kvůli prokázanému riziku, ale kvůli nedostatku bezpečnostních dat pro toto období. V každém z těchto případů je rozumné příjem nejprve probrat s lékařem.
Jak spirulinu používat
Za prvé, a nejdůležitější, je původ a testování. Spirulina pěstovaná v otevřených nádržích ve znečištěné vodě může hromadit těžké kovy — olovo, arsen, kadmium, rtuť — a závažněji mikrocystiny, toxiny, které některé kmeny sinic produkují za určitých podmínek přemnožení. Nezávislé laboratorní testy z posledních let zjistily překročení bezpečných limitů mikrocystinů u téměř čtvrtiny testovaných komerčních doplňků na bázi řas, v některých šaržích i násobně. Zodpovědný výrobce poskytuje certifikát analýzy (COA) pro konkrétní šarži, který testuje přímo na mikrocystiny a těžké kovy, ne pouze obecnou mikrobiologii.
Za druhé, barva a vůně jako indikátor kvality. Kvalitní spirulina má sytě zelenou, téměř smaragdovou barvu s modrozeleným nádechem díky fykocyaninu. Matný olivový nebo hnědozelený odstín obvykle signalizuje přehřátí při sušení nebo rozklad pigmentů při skladování.
Za třetí, dávkování. Obvyklé rozmezí používané ve výzkumu i praxi je 1 až 5 g denně, nejčastěji kolem 3 g, rozdělených do jedné až dvou dávek. Rozumné je začít nižší dávkou (0,5–1 g) po dobu několika dnů a sledovat snášenlivost — u části lidí plná dávka hned zpočátku vyvolá mírný diskomfort trávení.
Za čtvrté, forma přípravku. Prášek je levnější a hodí se do smoothie, má však výraznou „řasovou" chuť, která nevyhovuje každému. Kapsle a tablety jsou chuťově neutrální, obvykle ale vyžadují více jednotek na stejnou dávku účinné látky — vyplatí se sledovat skutečný obsah spiruliny na kapsli, ne jen celkovou hmotnost tablety včetně plniv.
Za páté, kombinace s vitaminem C pro vstřebávání železa. Sklenice vody s citronovou šťávou nebo užití spolu s potravinou obsahující kyselinu askorbovou zlepšuje biologickou dostupnost obsaženého železa.
Osobní poznámka: spirulinu si už řadu let přidávám do ranního smoothie, zejména na cestách, kdy je kontrola kvality jídla v cizích městech opravdu obtížná. Prášek na cestách je nepraktický — všude zanechává skvrny a je potřeba mixér — proto jsem na cestách přešel na kapsle, ačkoli doma dávám přednost prášku kvůli vyšší koncentraci účinných látek na gram. Rozdíl v pohodlí pro mě byl důležitější než rozdíl 5–10 % ve vstřebatelnosti, o kterém se výrobci přou.
Za šesté, pravidelnost užívání. Jako u většiny nutraceutik je účinek kumulativní — jednorázová dávka před náročným dnem výsledek nepřinese. Pravidelné užívání po dobu několika týdnů je reálnější rámec pro posouzení změny v energii nebo celkové pohodě.
Závěr
Spirulina prošla cestou od placek dihé na čadských trzích a aztéckého tecuitlatlu až k laboratořím zkoumajícím fykocyanin a experimentům Evropské kosmické agentury na oběžné dráze. Jde o vzácný případ potraviny, kterou po staletí jedly celé civilizace a která zároveň dostala takto podrobné moderní vědecké ověření složení — přestože některá hlasitější tvrzení, například o zdroji B12 pro vegany, věda mezitím vyvrátila. Poctivý výrobce to přiznává, nezamlčuje.
WHIEDA přistupuje ke spirulině stejným způsobem — ne jako k zázračnému prášku, ale jako ke koncentrovanému zdroji bílkovin, železa a antioxidačních pigmentů se srozumitelným mechanismem účinku, za předpokladu, že surovina je skutečně testovaná na mikrocystiny a těžké kovy, ne jen hezky zabalená.
Stojí za zopakování, protože to platí pro jakýkoli doplněk na bázi sinic nebo řas: spirulina doplňuje pestrou stravu, nenahrazuje ji. Není zdrojem B12, není jediným zdrojem železa a není prostředkem proti konkrétnímu onemocnění — je nutričně bohatým produktem, který si své místo zaslouží při vědomém a pravidelném užívání.